Teak a sikaflex
Nedílnou součástí práce na lodi je i údržba a opravy paluby. Jedním z úkonů, které se vyznačují senzačním vzájemným poměrem vynaložené námahy a optického efektu je natírání teakových částí palubní výbavy příslušným olejem. Po bývalém majiteli zbyly na lodi dvě lahvičky přípravku Star brite teak oil. Nejedná se samozřejmě o olej, který by byl jakkoli lisován či extrahován z teakového dřeva či pilin. U těch lepších se jedná o směs minerálních a rostlinných olejů. Nejdůležitější součástí je tungový olej. Ten se vyrábí lisováním semen z pryšcovitého stromu Vernicia fordii. Má tu zvláštní vlastnost, že na vzduchu polymerizuje a vysychá. Krom toho bývá součástí kompozice i lněný olej, fermež, minerální oleje a rozpouštědla na bázi petroleje. Do teakového dřeva se krásně vsakuje, vytváří tmavý a na omak příjemný povrch, který chrání dřevo před vlivem povětrnostních podmínek.
Podstatně nepříjemnější a zároveň potřebnější prací jsou opravy spár mezi teakovými díly na palubě. Na místech v blízkosti plnících otvorů paliva jsou spáry naleptány a nepříjemně barví, jinde úplně chybí a na spoustě míst jsou po létech zpuchřelé.
Postup opravy spočívá nejprve v odstranění spárovací hmoty, což se může dít u lodí, kde jsou spáry na všech místech stejně široké speciální frézkou. Na naší lodi je třeba pracovat velmi pečlivě a opatrně malým plochým naostřeným šroubovákem, a vydloubávat hmotu tak, aby nebyly poškozeny teakové palubky. Stejně tak není žádoucí dloubat hmotu podkladovou, kterou jsou palubky přilepeny k povrchu paluby. Vysavač je užitečným pomocníkem.
Následuje fáze olepovací, kdy je třeba běžnou žlutou malířskou papírovou páskou olemovat všechny spáry a zakrýt vše, co nemá být omatláno sikaflexem. Není od věci se přesvědčit, zdali pásky dobře přilnuly, neboť sikaflex vtlačený pod jejich okraje je výsledkem zcela nežádoucím. Dochází k tomu zvláště v okolí plnících otvorů paliva, kde bývají palubky navzdory vší pečlivosti poněkud omaštěné naftou. Poté je třeba připravit dostatečnou zásobu papírových utěrek a latexové rukavice. Nástavec tuby se sikaflexem je dobré seříznout tak, aby šířkou odpovídal alespoň rámcově mezerám mezi palubkami. Rozhodně nešetříme na kvalitě pistole. Vtlačujeme-li do spár hmoty příliš, je velmi obtížné stírat přebytečný sikaflex plynule, neb se excesivně hromadí na špachtli. Stejně tak důležité je počítat s relativně velmi rychlým povrchovým tuhnutím sikaflexu a papírové pásky opatrně strhávat téměř bezprostředně poté, co špachtlí vytvoříme pokud možno rovný povrch ve spáře. Má smysl nelepit krycí pásky v příliš dlouhých segmentech, neb jsou při odtrhávání obdařeny vrstvou čerstvého sikaflexu, kroutí se, povlávají i v mírném vánku a vykazují sklon lepit se na cokoli ve své blízkosti se všemi negativními následky. Asistující osoba tedy musí odlepující se pásky zachycovat papírovou utěrkou, muchlat a cpát do odpadkového pytle. Chvilková nepozornost pak pravidelně resultuje ve šlápnutí do čerstvě vyplněné spáry a roznášení lepkavé hmoty dále po palubě. Je třeba mít na paměti, že sikaflex jako jednosložkové polyuretanové lepidlo je hmota obdařená extrémní přilnavostí a matlavostí. Pro stírání se osvědčily dřevěné lékařské špachtle, avšak nepochybujeme o tom, že může existovat jiný vhodný materiál. Pro přebytečný sikaflex je možné ponechat vhodnou spáru nevyplněnou pistolí a postupně do ní otírat špachtle. Ty je třeba taktéž otírat pravidelně papírovou utěrkou.
Problematické může být i spárování v letních měsících, kdy je paluba rozpálená sluncem a na povrchu spár se tvoří puchýře.
Po řádném zatuhnutí sikaflexu, optimálně po alespoň dvou dnech je možné celý povrch přebrousit, čímž je možno odstranit i nechtěnou aplikaci a případně i výše zmíněné puchýře. Jako cokoli jiného je i úspěch v této náročné činnosti otázkou praxe. Pečlivost a důslednost vlastní něžnému pohlaví nepochybně předurčuje ženy k překonávání úskalí v tomto oboru.
