Oprava palivové nádrže
Jak zjistit že máte zrezlou palivovou nádrž? Nejlepší metodou je poslat partu kamarádů, aby Vám odvezli loď. Zkušení kolegové se těsně před odjezdem pozastaví nad tím, že do 500 l nádrže už načerpali více než 550 litrů a nakonec zjistí i to, že bilge je plný nafty. Z toho už je snadno odvodit, že nafta z nádrže teče minimálně stejně intenzivně jako z hadice u pumpy. Inspekce nádrže na pravoboku je však prakticky neuskutečnitelná, neb je nádrž obklopena přepážkami motorového prostoru, jídelny a nábytkovou sestavou pilothouse.
I ujme se Pavel nesnadného úkolu a prořeže se bohatě dimenzovanou teakovou překližkou z jídelny, aby viděl tu spoušť a diagnostikoval průsak od plnícího otvoru, kudy stékala bůhvíjak dlouho slaná, dešťová a hadicová voda podél hadice, aby vytvořila jezírko na horní straně nádrže a přispívala k intenzivní korozi. Učiněna jsou provizorní opatření, část nafty vyčerpána a skupina přátel mi veze loď do Řecka výhradně na naftu z nádrže na levoboku. Poté co se po několika týdnech opět dostaví Pavel, je třeba zbylých cca 350 litrů nafty vyčerpat z nádrže, přefiltrovat, nádrž opakovaně vyplachovat a opět vyčerpávat. Obrovským štěstím je okolnost, že zrezlý vršek nádrže je možno vyříznout flexou, ač se okolní prostor počítá na centimentry a těsně vedle číhají dřevěné příčky a výztuhy. Výplachy tlakovou myčkou radostně odstraňují většinu letitých nánosů a usazenin spolu s šupinkami rzi. Nádrž je však kupodivu rozdělena přepážkami do třech kompartmentů, přičemž do krajních se dostaneme vyříznutou dírou a na druhé straně otvorem od měřícího válce. Prostřední prostor nám však zůstává skryt a jen doufáme, že přítomnost nafty působila i konzervačními účinky. Proč se v jachtě, která ve své době byla špičkou v produkci rekreačních plavidel neobtěžovali instalovat nerezové nádrže zůstává tajemstvím finským.
Tak či onak k výměně nádrže by bylo potřeba demontovat v podstatě celou pravou polovinu pilothouse a část motorového prostoru, boiler, generátor a kilometry kabelů a hadic. K našemu obrovskému štěstí však technická genialita našeho přítele Pavla nezná mezí. V průběhu technické diskuse, resp. monologu, mu před očima roste projekt a za pár hodin črtá na nepoužitelnou mapu obrysy šablony, podle které místní zámečnické eso vyrobí dva rámečky, spodní z nich se navaří na díru tvaru mnohoúhelníku, vyříznutou do nádrže, přes něj přijde krycí plech opět přesně vyříznutý a připevněný vrchním rámečkem. Vše se svrtá na místě upevněné svorkami na nádrž, aby na sebe díry na šrouby sedly úplně přesně. Vrtání probíhá tak, že si člověk přimyslí na ruce další dva klouby k lokti a zápěstí, vpáčí ruku s vrtačkou do nádrže a zespodu se snaží přitlačit rotující vrták na tvrdou ocel a neupustit vrtačku do bezedné nádrže. Vše se kupodivu nakonec povede bez ztrát na životech a materiálu.
Místní odborník na zpracování kovů se dostaví s antikvárním svářecím přístrojem. My obložíme dřevěné ostění přiléhající na několik málo centimetrů ke svařovaným plochám mokrými hadry, do nádrže nastříkáme vodu, a navlhčíme i veškeré okolní překližkové přepážky. Expert Michalis přimhouří oko a rozžhaví elektrodu. Pavel s kritickým pohledem kontroluje kvalitu svaru, kroutí hlavou, ale nakonec nad dílem experta mávne rukou. Rámeček je přivařen, zamáčknu slzu a vytahuji požadované bankovky. Jakmile expert zmizí je jeho dílo podrobeno sžíravé kritice která graduje s časem a zkonzumovaným pivem. Svary jsou jemně obroušeny, krycí deska přiložena i s vrchním výztužným rámečkem a i Pavel nakonec spokojeně zamručí. Aplikuje se těsnící a spojovací materiál. Když je nádrž pokryta základovou barvou - alespoň na místech kam dosáhne štětec, stává se z původně tragického příběhu už jen romance. Nafta pracně přečerpaná do plastových kanystrů je opět přes textilní filtry přelita zpět a je možno se věnovat dalším problémům.
